Pokud znáte tři roky starý debut Dánů VOLA, pak se vám asi zcela logicky a jednoznačně vybaví asociace s megastar MESHUGGAH. V souvislosti s albem „Inmazes“ to bylo přirovnání, které pomineme-li vokální složku, bylo zcela oprávněné a skupinu stavělo do pozice téměř plagiátorské. Přesto se toto album dočkalo celkem příznivého ohlasu a myslím, že oprávněně. Vyvážená kytarová měšu agresivita vůči uhlazenějšímu vokálu fungovala a skladbám nechyběl náboj ani nálada. Navíc syntezátorové doplnění naznačovalo, že pánové si umí pohrát se stylovými přesahy.

Po třech letech, při poslechu „Applause Of A Distant Crowd“, se ale dostavuje pocit, že tohle album nahrála úplně jiná skupina. Pryč je kytarová hrubost a djentová agresivita, v tomto ohledu už se setkáme jen se sporadickými náznaky například v „Smartfriend“, „Still“ nebo „Whaler“. Výsledné vyznění jen občasných tvrdých kytar je však jinde, posouvá se někam do valivějších a dusnějších poloh. Přirovnání se hledá těžce, snad jako byste zpomalili kytarové riffování Francouzů GOJIRA. Jinak jsou ale skladby postavené na úplně jiných základech. V podstatě došlo k tomu, že hudba následovala vokální složku, která už na debutu plavala v jemných až melancholických vodách. Tím se VOLA posunuli do rockového teritoria, které jim je ale hodně těsné. Především pokud bychom měli na mysli standardní rockové formy. Rozlet a rozsah postupů, které se Dánové rozhodli využít, přesahuje stylové hranice a v každé skladbě je třeba počítat s nějakým překvapením. Ať už jsou to syntezátorové zvuky jako z popových hitů osmdesátých let, rozevláté melodie, jakoby RADIOHEAD inspirované elektronické podivnosti nebo klavírní melancholie v „Green Screen Mother“, která představuje nádherné postludium celého alba.

Nad veškerou tou hudební rozmanitostí pak kraluje Asger Mygind, jehož hlas je snad ještě sebevědomější a čistější než na debutu. Především má ale dostatek prostoru a volnosti, aby neudušen těžkou djentovou mlhou, mohl plně rozzářit prostor svou vzdušností. Zcela tak naplňuje význam názvu skupiny, neboť VOLA v italštině znamená létat. A přesně v invencích tohoto významu létá Asgerův vokál nad skladbami ať už v jasných melodických linkách, jakoby zastřených výškách nebo točí hitové refrény, tak jako ve snad nejlepší skladbě alba „Alien Shivers“, která ale přesto přirozeně odplouvá až do neo-prog postupů.

Dlouho jsem zápasil s pocitem, že mi vokál něco nebo někoho opravdu silně připomíná. Osobitá forma ale ono srovnání neustále odváděla pryč a tak trvalo mnoho poslechů, než mi v hlavě naskočilo jméno Marko Saaresto a jeho finská pop-rock parta POETS OF THE FALL. Ve skladbě „Vertigo“ je asi nejvíce cítit ono baladické umění a jemné emotivní vokální postupy hrající si s neuvěřitelnou jistotou i s falzetem. Ano, posluchač se musí připravit na to, že od MESHUGGAH základů VOLA odlétli až do poloh, jež si bez uzardění hrají s pop-rockovými formami.

Jenže VOLA přesvědčují, že mají dostatek schopností a invence tvořit i v takových kulisách hudbu nápaditou, neotřelou, ale především s nádhernými melodiemi, které umocněné vokální precizností odvádí posluchače od myšlenek na styl a formu a tak je zcela nesmyslné zabývat se posuzováním, zda jsou kytary dostatečně tvrdé pro rockového fanouška. Ano, v mnoha okamžicích jsou, často však jsou to jen kulisy pro ony nádherné vzdušné melodie, které jako by přilétly odkudsi z vesmíru. Stačí si poslechnout titulní „Applause Of A Distant Crowd“ a je možno pochopit, v jaké symbióze dokáží VOLA produkovat svůj mix inspirací.

„Applause Of A Distant Crowd“ bude hodně velký oříšek pro příznivce původní tváře VOLA z debutu. Razantní proměna musí překvapit, ne-li šokovat a tento aspekt zákonitě ovlivní i mnoho fanoušků, a zřejmě se výrazně obmění i vlastní posluchačská obec skupiny. Také přiznávám, že první poslech „Applause Of A Distant Crowd“ mě zanechal trochu rozpačitým. Celkem velké překvapení, možná i se známkami zděšení, se však vytratilo a poté, co jsem novou formu přijal, roste už jen spokojenost a obdiv nad odvahou, s jakou VOLA v podstatě zahodili své začátky a roztočili úplně jiný kolotoč.